Václav I. (1205 – 23. září 1253), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Václav byl korunován ještě za vlády svého otce 6. února 1228 jako „mladší král“ mohučskýn arcibiskupem Siegfriedem z Eppenštejna. Přemysl Otakar I. chtěl totiž zajistit pro svého druhorozeného syna titul krále ještě za svého života tak, aby nevznikaly pochyby o legitimitě Václavovy volby. Ve shodě s pražským a olomouckým biskupem i velmoži Přemysl Otakar a Václav stanovili, že jejich nástupci budou korunováni arcibiskupy z Mohuče. V případě, že by zástupce mohučské diecéze odmítl, biskupa vykonávajícího obřad si měl vybrat český monarcha. Portrét Václava I. na averzní straně je doplněn v opisu slovy „Čtyřicetidukát Václava I.“ a zdoben perlovcem. V horní části rubové strany je vyobrazen Václav I. v rytířské zbroji na fragmentu své pečeti, ve spodní části medaile pak král s korunou na hlavě sedící na trůně, což je motiv z velkého brakteátu raženého za vlády Přemysla Otakara I. a Václava I. Limitovaná emise 200 kusů, číslovaná na hraně.