Panna Marie Sedmibolestná

Třetí stříbrná medaile České mincovny z cyklu, který zve k rozjímání o událostech, jimiž bylo poznamenáno neposkvrněné srdce Panny Marie Sedmibolestné, připomíná ztrátu Ježíše v chrámu.

Marie a Josef byli zbožní Židé, a proto každý rok o Velikonocích putovali do Jeruzaléma. Když bylo Ježíšovi dvanáct let, byl dost starý na to, aby ho vzali s sebou. Chlapec pak v chrámu tiše a se zaujetím začínal rozumět svému poslání Spasitele. Po svátcích se rodina vydala zpět domů. Rodiče, kteří se věnovali ostatním poutníkům v karavaně, však po dni cesty s hrůzou zjistili, že Ježíš není s nimi. Vrátili se a marně ho hledali po celém Jeruzalémě. Marie byla plná bolesti. Trápily ji výčitky svědomí. Stále měla v živé paměti, jak Herodes usiloval o život jejího syna. Přemýšlela o tom, co se mohlo stát. Vždyť Ježíš byl zodpovědný a poslušný. Veškerý čas trávil s rodiči a neměl důvod se od nich vzdalovat. Josef s Marií našli Ježíše až po třech dnech plných úzkosti. Pobýval v chrámu, kde seděl obklopen učenci a teology, kterým kladl otázky. Ne proto, aby se od nich něco dozvěděl, ale aby je přivedl k hlubšímu zamyšlení nad vírou, k přehodnocení jejich dosavadního pohledu a k lepšímu pochopení toho, co jim Bůh chtěl sdělit. Všichni žasli nad způsobem, jakým s nimi hovořil. „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali,“ ptala se Marie, která v nalezení syna našla bolestnou radost. „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ odpověděl Ježíš…

Na averzní straně pamětní medaile, která je dílem medailéra Davida Kružliaka, je zvěčněna scéna z jeruzalémského chrámu. Josef s Marií přihlížejí rozmluvě Ježíše s učenými mudrci. Reverzní straně, která je společná celému cyklu, pak vévodí bysta Panny Marie. Jejích sedm bolestí je vyjádřeno prostřednictvím srdce probodnutého sedmi meči.

Nedílnou součástí medaile je brožura, která slovem a obrazem připomíná kapitolu z života Panny Marie Sedmibolestné.