K vánočnímu času neodmyslitelně patří cukroví, betlémy, koledy, sníh, ale také obrázky Josefa a Aleny Ladových. Jejich představivost inspirovala zlatý dukát České mincovny.

Když se řekne „ladovská zima“, okamžitě se nám vybaví typická česká zimní krajina – zasněžená vesnička, chaloupky s kouřícími komíny, zamrzlý rybník, sněhuláci, kostelíček na kopci a děti dovádějící na sáňkách. Z nebe se sypou vločky, mráz štípe do tváří, a přece to všechno působí vřele, hřejivě a pohádkově. Zkrátka idyla, kterou si často spojujeme s dětstvím a Vánoci. V současném klimatu se pojem „ladovská zima“ používá i jako výraz touhy po pořádné zimě, kdy skutečně sněží a mrzne, což už bohužel nebývá samozřejmostí. Když prožíváme několikáté blátivé Vánoce, často si říkáme, jestli si Josef Lada všechen ten sníh nevysnil. Vždyť vymyslel mluvícího kocoura či nejrůznější bubáky a hastrmany – tak proč by si nepřikrášlil i vzpomínky na dětství? Historické záznamy však potvrzují, že na sklonku 19. století o sníh nebyla nouze. Osm let v řadě vydržela sněhová pokrývka déle než šedesát dnů… Na malířovu nakažlivou nostalgii navázala jeho dcera Alena Ladová, která stejně jako její otec dokázala mistrovsky zachytit kouzlo české krajiny, jejích obyvatel a čtyř ročních období. Díky nim dnes víme, jak má vypadat opravdová zima!

Na obou stranách pamětní medaile, kterou podle původních ilustrací Josefa Lady zpracovala medailérka Ludmila Kracíková, DiS., najdete děti při zimních radovánkách. Na averzu stavějí sněhuláka a na reverzu sáňkují. Kompozici dotváří ozdobný rámeček a opis LADOVY VÁNOCE.

Vánoční dukát, který zároveň připomíná 100. výročí narození Aleny Ladové, je zasazen do veselého balení ozdobeného tematickými ilustracemi.