Stříbrná mince České národní banky s nominální hodnotou 10 000 Kč, která vzdává hold pražské katedrále svatého Víta, je vskutku monumentální. Její hmotnost činí celý jeden kilogram.

Chlapec jménem Vít pocházel z rodiny sicilského pohana, ale jeho vychovatelé ho v raném dětství obrátili na křesťanskou víru. Protože rodiny křesťanů byly na úsvitu 4. století našeho letopočtu krutě pronásledovány, Vítův otec svého syna ze strachu udal úřadům. Když se pak chlapec odmítl vzdát své lásky ke Kristovi, Římané ho umučili k smrti… Úcta k Vítovi, který byl prohlášen za svatého, se rychle šířila po celé Evropě a spolu s ní putovaly i jeho zázračné ostatky. Poté, co se Vítovo rámě dostalo do Saska, moc Germánů pozoruhodně vzrostla, a tak ho začali velebit jako státotvorného světce. Pak se ale Sasové své relikvie vzdali. Proč by se bezohledný a surový saský dobyvatel Jindřich Ptáčník vzdával národního pokladu? A ještě k tomu ve prospěch Čechů, se kterými válčil? Stalo se tak po setkání s knížetem Václavem – mírným a ušlechtilým mužem, který Jindřichovi ukázal, že skutečnou podstatou křesťanství je láska k bližnímu. Český panovník přijal saský dar s obrovskou úctou jako symbol přátelství mezi Čechy a Němci. Svatý ostatek uložil na Pražském hradě, kde roku 929 nechal postavit rotundu svatého Víta, kterou později nahradila bazilika, a nakonec stejnojmenná katedrála. Velkolepý svatostánek nechal vybudovat Otec vlasti Karel IV. Základní kámen byl položen roku 1344 a stavbu vedli největší mistři své doby – nejprve Matyáš z Arrasu a poté Petr Parléř. Zatímco Matyáš se inspiroval francouzskými katedrálami, Petr chtěl vytvořit stavbu, jakou dosud nikdo neviděl. Svatý Vít dnes není jen úchvatnou ukázkou pražské gotiky – je také němým svědkem vzestupů i pádů naší země. Katedrála se stala místem korunovace i posledního odpočinku českých králů a je domovem kaple svatého Václava i českých korunovačních klenotů.