Druhá stříbrná medaile z minisérie, která vychází u příležitosti 90. narozenin Jiřího Suchého, připomíná nejen oslavence, ale také jeho divadelní kolegyni Jitku Molavcovou.

Na konci 60. let se nad Semaforem stahovala mračna. Jiří Suchý přišel po smrti Jiřího Šlitra o věrného parťáka, normalizační režim mu házel klacky pod nohy, a umělec proto vážně zvažoval, že divadlo zavře. Nakonec však vytrval a dobře udělal. Bez Semaforu by bylo lidem v bezútěšné době ještě smutněji. „Smysl naší scény vidím v tom, že vliju divákům do duší optimismus, radost ze života a důkladnou dávku humoru. Proč to? Inu, když jsem se kdysi rozhodl pro svou klaunskou cestu, stalo se tak na základě toho, že díky mnohým komikům jsem zdolal v životě nejrůznější strasti,“ svěřil se Jiří Suchý. Vzápětí do divadla nastoupila Jitka Molavcová. Vítězka celonárodní pěvecké soutěže Talent byla zpočátku jen jednou ze semaforských „girls“. Zpívala francouzské šansony o lásce v originále a k tomu hrála na kytaru. Pak se ale začal projevovat její skrytý komický talent a Jiří Suchý poznal, že našel novou spřízněnou duši. Od té doby spolu tvoří nerozlučnou uměleckou dvojici – jejich umělecké i osobní souznění, které jim můžeme jenom závidět, trvá již padesát let.

Averzní straně medaile, která je dílem MgA. Martina Daška, vévodí portréty Jitky Molavcové a Jiřího Suchého. Nechybí jim typické propriety – saxofon a slamák. Košaté nápisy uvádějí jména umělců a názvy slavných semaforských děl. Leštěná plocha za portréty symbolizuje záři reflektorů. Reverzní strana, která je společná celé minisérii, předkládá logo Semaforu, klaviaturu a dvě pokrývky hlavy, které jsou neodmyslitelně spjaté s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem – slamák a buřinku. Kompozici reverzu dotvářejí ještě podpisy tria Suchý-Šlitr-Molavcová.

Každá medaile je ručně číslována na hraně. Pro fanoušky, kteří si plánují pořídit kompletní třídílnou kolekci stříbrných medailí, jsme připravili ještě dřevěnou sběratelskou krabičku.

Zakoupením stříbrné medaile přispějete 200 Kč na divadlo Semafor.