Josef II. (* 1741, + 1790) byl nejstarším synem rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie a císaře Svaté říše římské národa německého Františka I. Lotrinského. Josef II. je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských představitelů osvícenského absolutismu. V roce 1765 byl po smrti otce jmenován císařem Svaté říše římské. Zpočátku vládl po boku své matky, která držela v rukou faktickou moc. Plně se ujal vlády až po její smrti v roce 1780, kdy byl zvolen králem českým a uherským. Do tohoto období spadají jeho nejvýznamnější kroky, jimiž reformoval říši. Jedná se především o vydání Tolerančního patentu, který rušil monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a Patent o zrušení nevolnictví, který poddaným povoloval stěhování, uzavírání sňatků, učení se a vzdělávání bez nutného povolení vrchnosti. Větší volnost pohybu umožnila stěhování lidí do měst a podpořila tak nástup průmyslové revoluce. Pro české země měla jeho vláda i neblahé důsledky. Josef II. se snažil vybudovat silnou a vnitřně jednotnou monarchii, to ho vedlo k omezení vlivu českých stavů a k prosazování němčiny jako jediného jednotícího jazyka. Tím však nechtěně zavdal jeden z impulzů k započetí boje za obranu národních jazyků, v Čechách známého jako Národní obrození.

Limitovaný náklad 500 kusů.