Josef I., prvorozený syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Falcko-neuburské byl korunován již jako devítiletý uherským a jako jedenáctiletý německým králem. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání, které se projevilo po jeho nástupu na trůn. Omezil vliv jezuitů u dvora, obklopil se reformními politiky, podporoval rozvoj výroby a obchodu v duchu merkantilismu, podporoval umění, především hudbu. Na rozdíl od jeho otce a později i bratra byl jeho dvůr „nešpanělský“. Vlivné postavení na něm získali schopní mladí šlechtici, jako například Evžen Savojský či Čech Václav Vratislav z Mitrovic. Za jeho vlády byl obnoven hlas českého krále v kurfiřtském sboru volitelů císaře. Na druhou stranu se snažil centralizovat moc a obcházel stavovské instituce. Díky tomu, a také kvůli zvyšování daní včetně zdanění šlechty, nebyla jeho politika mezi českou aristokracií příliš oblíbena.