Třetí emise z cyklu historika Marcela Pecníka, který připomíná dějiny slovenského mincovnictví, má podobu novoražby tolaru.

Roku 1520 vznikla v krušnohorském panství rodu Šliků stříbrná mince. Místem jejího zrodu bylo městečko Jáchymov – v němčině Joachimsthal čili „Jáchymovo údolí“. Zdejším mincím se říkalo německy „joachimsthaler silber groß Denar“ – v překladu „jáchymovský stříbrný velký denár“. Neprakticky dlouhé jméno se postupně zkracovalo – nejprve na „joachimsthaler“, poté na „thaler“, a nakonec na počeštěné „tolar“. Mimořádně kvalitní platidlo se z Českého království rozkutálelo do celé Evropy a jeho úspěch podnítil ražbu řady napodobenin. Z Maďarska známe zkomolený tallér, z Polska talar, z Řecka tàliro, z Itálie tallero, z Persie dare, z Islandu dalur a z Norska, Švédska, Dánska a Holandska daler. Právě holandská platidla se díky rozmachu mezinárodního obchodu v 17. a 18. století rozšířila do celého světa a nakonec dala vzniknout americkému dolaru… V Uhersku se tolary začaly razit roku 1553 za vlády Ferdinanda I. Habsburského. Souběžně s nimi vznikaly ve slovenské Kremnici i denáry, oboly a groše. Obsah stříbra v drobných mincích v průběhu staletí klesal a začaly se objevovat i mince vyráběné z obecných kovů. Tolary si však svou kvalitu zachovaly a spolu se zlatými dukáty se používaly zejména ke krytí státního dluhu, válečných výdajů a nákladů dvora. Tolarová měna v podunajské monarchii vydržela až do zavedení koruny. Poslední tolar Františka Josefa I. byl v Kremnici vyražen roku 1867.

Replika tolaru, která je vyražena z autentického stříbra, nese portrét Marie Terezie a vyobrazení Madony s Ježíškem. Na základě originální historické mince, která byla v roce 1742 ražena v Kremnici a která se stala jedním z nejrozšířenějších platidel na světě, ji zpracovala medailérka Lenka Nebeská, DiS.

Replika, která udělá radost nejen dětem, je vsazena do populárně-naučného balení plného zajímavostí a veselých obrázků Mgr. art. Bohdana Jankoviče.